Anotácia prednášky:
Voltametrické metody jsou cenným zdrojem termodynamických i kinetických dat o studovaných chemických částicích v roztoku. Toho lze s výhodou využít při designu výpočtů jejich elektronové struktury, případně při sestavování speciačních modelů. Spojení experimentu s teorií nicméně není vždy přímočaré. Elektrochemické techniky jsou navzdory jejich jednoduchému principu poměrně náročné na zručnost.
Pro úspěšnou interpretaci naměřených výsledků je zapotřebí konzistentní série dat s promyšlenou experimentální strategií. Pokud je cílem podpořit správnost interpretace, je potřeba dosáhnout jak ideálně opakovatelného a definovaného (reverzibilního) signálu, tak dodržet limity platnosti zvolené teoretické metody.
V současnosti je k dispozici množství výpočetních přístupů umožňující různě (ne)kvalitní odhady vlastností různě velkých systémů. Konečně bývá zapotřebí nejen dospět k souladu mezi modelem a daty, ale také z nich vyvodit obecnější pravidla, která mohou být užitečná pro pokračování projektu nebo práci jiných zájemců. Tehdy přicházejí na scénu kvalifikované odhady, pokud možno co nejjednodušší algoritmy pro kvalitní popis co nejširší škály látek za daných podmínek. V přednášce bude nastíněn teoretický základ uvedených témat, jejich praktické aspekty a úskalí.
